Úvod

Operace Barium byl krycí název pro paradesantní skupinu vyslanou v roce 1944 zpravodajským odborem Ministerstva národní obrany v Londýně na území Protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem desantu bylo udržování rádiového spojení exilové vlády s domácím odbojem, podávání zpravodajských informací a příprava ozbrojeného povstání. Barium působilo na Královéhradecku, Rychnovsku a Žamberecku a mělo téměř 400 známých spolupracovníků v organizaci známé jako „Velký Josef“.

Tříčlenný výsadek tvořili velitel npor. Josef Šandera, radista četař asp. Josef Žižka a šifrant četař Tomáš Býček. Pro plnění spojovacích úkolů byli vybaveni vysílačem Šimandl, přijímačem Mark V a záložní soupravou Mark V se souhrnným krycím názvem Marta. Skupina komunikovala pomocí šifrovaných zpráv nemodulovanou telegrafií na krátkých vlnách.

Barium bylo vysazeno v noci ze 3. na 4. dubna 1944 poblíž Vysoké nad Labem na Královéhradecku. Let startoval z italského letiště Campo Cassale v Brindisi. Z letounu Halifax  byla kromě Baria vysazena na Chrudimsku u Rabštejnské Lhoty také skupina Calcium. Po seskoku se skupina úspěšně sešla, zbavila se nepotřebného materiálu a vydala se na záchytné adresy. Na prvních dvou však neuspěla, proto se její členové rozdělili. Zatímco Josef Žižka se vypravil do Potštejna na Českobratrskou faru, Býček se Šanderou využili kontakt v Hradci Králové. Poměrně v krátké době se jim na území východních Čech podařilo uchytit a již 19. dubna navázali spojení s Londýnem. Podařilo se vybudovat rozsáhlou síť domácích spolupracovníků, jejímž základem byli železničáři, poštovní zaměstnanci a v neposlední řadě také členové Českobratrské církve. Díky jejich aktivitě bylo možné předávat našim zpravodajcům do Anglie mnoho informací vojenského i průmyslového rázu. Z tohoto pohledu lze skupinu Barium řadit mezi nejúspěšnější. Kromě toho se jim podařilo nalézt vhodné plochy a zorganizovat skupiny odbojářů pro příjem vojenského materiálu, který by byl v případě potřeby použit k ozbrojenému povstání. Ke shozu tohoto materiálu však z nejrůznějších důvodů nikdy nedošlo. S rozšiřujícím se počtem spolupracovníků však také rostlo riziko, že se mezi ně infiltrují udavači gestapa. To se také stalo. Ke konci Baria přispělo několik nepříznivých okolností, které na sebe přímo navazovaly. Vzhledem k neshodám mezi velitelem skupiny a šifrantem Býčkem musela být časově náročným šifrováním pověřena jedna ze spolupracovnic. Německá odposlechová služba Funkabwehr v tu dobu odposlouchávala vysílání z Londýna, určené pro radiostanici Marta, nedokázala jej však rozšifrovat. Skupina již v této době měla v okruhu spolupracovníků udavače Gustava Žida. Jeho přičiněním byla zatčena také spolupracovnice Baria, která znala šifrovací klíč. Nebylo těžké ho pomocí výhrůžek a násilí získat, a v tu chvíli byl gestapu znám obsah zpráv, určených pro Barium. Nikdy se mu však nepovedlo odposlouchávat a dešifrovat zprávy vysílané Bariem do Londýna. Parašutistům se však podařilo, narozdíl od mnoha jejich spolupracovníků, uniknout první vlně zatýkání. Osudným se jim stal až jejich bývalý kolega Vítězslav Lepařík ze skupiny Glucinium, který se dal do služeb gestapa. Nacisty 16. ledna 1945 dovedl do úkrytu v Polsku u Žamberka, kde v tu chvíli pobýval Josef Šandera a Josef Žižka. Oba byli zatčeni. Šandera se při zatýkání postřelil do hlavy a zemřel až po několika týdnech na následky zranění v nemocnici v Hradci Králové. Žižka byl nucen ke spolupráci s gestapem a oběsil ve vězeňské cele. Uniknout zatčení se podařilo pouze Tomáši Býčkovi, který tou dobou pobýval na Turnovsku a jako jediný válku přežil.