Potštejnská fara byla místem, kde Žižka po vysazení a namáhavém pochodu poprvé získává zázemí i kontakt na další statečné spolupracovníky.
Velitel výsadku Josef Šandera se vydal kontaktovat záchytné adresy ve Starých Holicích a v Rovni. Nejenže nebyl úspěšný, ale navíc hned první kontakt udal jeho návštěvu na četnické stanici v Holicích – a ta informovala gestapo. To však výsadkáři v tu chvíli nevěděli. Skupina se rozhodla rozdělit. Zakopala těžký materiál. Poté se Šandera s Býčkem vydali do Hradce Králové na adresu Františka Klabana. Žižka zvolil českobratrskou faru v Potštejně, kde chtěl zkontaktovat známého faráře z předválečných dob Karla Reichla. Do zhruba 30 km vzdálené obce dorazil 6. dubna 1944 okolo poledne, ale zjistil, že Reichl i s manželkou byli již před dvěma lety zatčeni. Žižku však přijal Gustav Zvěřina, se kterým se také trochu znali. Žižka si tak mohl na faře konečně odpočinout, najíst se, vyspat se. Příštího dne poslal Zvěřina Žižku do Častolovic k Jaroslavu Vilímkovi. Jeho rodina však nemá v domě mnoho místa, proto Vilímek odvádí Žižku k Rohlenovým do Slemena.
Výsadek Barium v pamětech faráře Glose
S ubytováním náhlého hosta je však starost. Na potštejnské faře není docela bezpečno. Gusta (pozn. Gustav Zvěřina) zde nemá manželku, aby pro hosta vařila. Sám chodí na stravu do sirotčince. Dva tam choditi nemohou a nosit jídlo na faru by bylo také nápadné. V Potštejně je Němka, o níž je silné podezření, že udala bratra Reichla pro jeho kázání a biblické hodiny. Ta faru neustále sleduje. Je třeba hledati byt jinde, raději mimo Potštejn, kde ještě není slídilů.
(Z knihy Pavla Glose: Na bratrské faře 1938-45)
