(10.10.1913 – 18.1.1945)
Zbožný radista aneb „Malý Josef“
Telegrafista skupiny Josef Žižka se narodil 10.10.1913 ve Vejprnicích (okres Plzeň) do dělnické rodiny. Otec Václav padl v první světové válce na srbské frontě, když byly Josefovi 2 roky. Matka se pak podruhé vdala. Byla to hluboce věřící evangelička Jednoty Bratrské a v této víře vychovala celou rodinu (Josef měl ještě 4 nevlastní sourozence). Víra formovala Žižkovu osobnost už od dětství. Byl mimořádně nadaným studentem, studoval i na Lyceu ve francouzském Dijonu. Práva v Praze nedokončil z finančních důvodů, ale jelikož ovládal 5 cizích jazyků, začal se po vojně na živit jako korespondent a tlumočník u mezinárodní společnosti expresních vlaků Mitropa. Po okupaci našeho území se vydává balkánskou cestou do francouzského Agde, kde je 16. dubna 1940 zařazen ke spojovací rotě 1. pěšího pluku, se kterým se zúčastnil ústupových bojů. Následně byl s ostatními vojáky evakuován lodí Rod el Farag do Anglie ke spojovací četě 1. pěšího praporu. Poté, co byl vybrán pro výcvik plnění úkolů zvláštního určení, absolvoval základní sabotážní kurz a parakurz, radiotelegrafický výcvik, tělovýchovný kurz, opakovací parakurz a již jako radiotelegrafista prodělal další školení u SIS a dvě konspirační cvičení. 26. října 1943 odletěl s ostatními příslušníky desantu do Itálie, odkud byli vysláni do akce 3. dubna 1944.
„Malý Josef“ mu spolupracovníci Baria říkali proto, že oproti vyššímu Josef Šanderovi měřil pouze 162 cm. Jeho povahu snad vystihne pár vět ze vzpomínek Jana Štursy:
„Z Vojenské rádiové ústředny v Hockliffe u Bedfordu jsem od dubna 1944 měl na starost spojení hlavně a především se stanicí Josefa Žižky. Znal jsem ho od léta 1940, kdy byl zařazen po našem ústupu z Francie do Anglie k naší spojovací četě 1. praporu. Nenápadný muž spíše menší, ale dobře rostlé postavy, světlé dozadu učesané vlasy s poměrně velkými kouty. Většinou vážná tvář, ale když se občas usmál, byl to upřímný přívětivý úsměv. Moc toho jinak nenamluvil. Takových těch typických vojenských legrácek na světnici se nezúčastňoval. Když jsme mohli, tak jsme chodili do anglických hospod na pivo a na šipky. On s námi však šel málokdy. Když se vydal do blízkého města Leamingtonu, tak šel do kostela, nebo do kina. Zpravidla sám. U čety jsme stále o něčem debatovali. Vzpomínám si, že vášnivě nenáviděl nacisty.”
Nacistický režim se Josef Žižkovi stal osudným. Po zatčení gestapem u Žabkových v osadě Polsko u Žamberka byl převezen do věznice na Pankráci, kde se v cele 18. ledna 1945 oběsil.