V Duškově ulici č.111 v Josefově žil nechvalně proslulý konfident gestapa, který měl “lví podíl” na likvidaci skupiny Barium.
Činnost Baria se od počátku velmi dobře rozvíjela a do organizace bylo zapojeno čím dál tím větší množství lidí. To však s sebou neslo riziko prozrazení. Další rizikovou činností bylo radiové spojení s Londýnem. Již v létě začala německá odposlouchávací služba monitorovat radiovou korespondenci z Londýna směrem k radiostanici Marta (ne však opačně!). V tu chvíli však ještě gestapo nedokázalo rozšifrovat obsah depeší pro Martu. Rizikovým pro parašutisty se ukázalo zapojení Gustava Žida do organizace.
Gustavu Židovi bylo v roce 1944 pouhých 26 let (narozen 1918). Měl za sebou přerušená studia v Praze a neúspěšný útěk přes hranice v roce 1939. Několikrát byl vyslýchán gestapem kvůli svému otci – Gustavu Židovi staršímu, kterému se přechod hranic podařil a vstoupil do zahraniční armády ve Velké Británii. Po atentátu na Heydricha byl internován v táboře ve Svatobořicích. Díky svému vzdělání a dobré znalosti němčiny byl i se svou matkou za osudový příslib spolupráce propuštěn.
Konfident Žid kromě toho, že udal mnoho spolupracovníků, se také např. osobně zúčastnil zatčení Václava Vachka v železničním depu v Hradci Králové. Od zatčených spolupracovníků, z nichž někteří pomáhali Šanderovi šifrovat telegramy pro Londýn, se podařilo Němcům pod pohrůžkami získat šifrovací klíč. Tím dodatečně získali informace předávané Londýnem Martě. Od tohoto okamžiku znalo gestapo obsah depeší zasílaných Londýnem, což v konečném důsledku vedlo k tragickému zatýkání a konci Baria v osadě Polsko u Žamberka.
S blížícím se osvobozením Gustav Žid vytušil, že bude za své činy potrestán. V posledních dnech války se proto snažil získat dodatečné zásluhy nesmyslným vražděním Němců. Po válce byl zatčen a Lidový soud mu vyměřil trest smrti.
Zdrcující zprávy o synově konfidentské činnosti za války se Gustav Žid starší dozvěděl až v květnu 1945 po návratu do vlasti.