Z důvodu rizika zaměření Německou odposlouchávací službou muselo být stanoviště radiostanice čas od času měněno. Nalezení vhodného místa nebylo úplně jednoduché. Kromě ochoty majitelů bytu či domu riskovat trest smrti to byly také například vhodné podmínky pro stavbu antény. Ta byla tvořena měděným lankem, cca 20m dlouhým, umístěným co nejvýše ve volném prostoru. Tento požadavek byl však v rozporu s tím, aby anténa i vysílání samotné nebudilo nežádoucí pozornost. Parašutisté se snažili antény instalovat skrytě, díky tomu se ale ne vždy spojení dařilo. Používané, poměrně výkonné vysílače bylo nutné napájet z elektrické sítě. I to bylo omezení pro výběr vysílacích míst.
Po přesunu radiostanice z Rychnova nad Kněžnou 8. června zkoušeli parašutisté různá místa k vysílání, spojení se však nedařilo navázat. To se podařilo až 7. července díky souhlasu římskokatolického faráře Antonína Marka z Libčanské fary.
Ani po dobu, kdy se nedařilo oboustranné spojení s Londýnem, nebyl kontakt zcela přerušen. VRÚ vysílala telegramy pro Martu “na slepo”, v předem dohodnutých časech a na předem dohodnutých frekvencích a Marta byla dle svých možností pouze na příjmu. Depeše byly z toho důvodu často několikrát opakovány. Např. 13.6., 15.6., 25.6., 28.6., 7.7. a 19.7. byla na slepo vyslána následující depeše:
Tlumočte Lokajíčkovi jménem ministra národní obrany uznání a dík za pomoc, kterou vám poskytl, čímž přispěl zdaru Vašeho poslání. Ubezpečte ho, že vojenská správa bere otázku jeho budoucího zabezpečení v celém rozsahu za svou. Vyznamenání mu bude uděleno. Gen. Ingr
Tento způsob jednostranného předávání zpráv výrazně eliminoval možnost prozrazení úkrytu radiostanice.
Děkan Marek (který krom Baria spolupracoval i s Obranou národa) byl gestapem zatčen, krátce vězněn v Hradci Králové a 2. listopadu 1944 odeslán do Terezína. Pouhý den, před výkonem trestu smrti byl osvobozen. Za osobní statečnost a projevené vlastenectví mu byl udělen Československý válečný kříž.
